22.2. - 53. den (288. den)

Malý dotek jara.
Ráno bylo zase nasněženo, ale 3 stupně nad nulou nevěstily nic dobrého. Sněhuláci se rozpadli, všude bylo slyšet kapání vody. Obloha byla zlověstně šedivá a každou chvíli se rozpršelo. Na pořádné jaro se sice můžu zatím jen těšit, ale takovýhle malí poslové mi v tom hodně pomáhají...

21.2. - 52. den (287. den)

Maškarní.
Dneska jsme byli na maškarním reji a konečně poprvé veřejně uplatnili kostým šaška. Až do letoška Tomík maškarní odmítal. Nevím, jestli se bál převleků, hlasité hudby nebo jen neznámého, ale vždycky, když jsme měli možnost někam jít, nechtěl. Žádné přemlouvání ho nepřesvědčilo, stál si pevně za svým, tak jsem ho nikam nenutila. Až letos se to zlomilo. Maškarním ve školce byl nadšený, takže souhlasil, že letos už půjdeme.


Bratranci v akci.
Po maškarním (nic jsme nevyhráli :) a Tomáška už to tam nebavilo) jsme zašli ještě k babi a dědovi na něco dobrého. Alexíkovi se Tomáškův kostým moc líbil a pořád se snažil ho zkoumat. A Tomík si k němu lehl na zem na deku, aby to měl snazší. Tak dva ze tří bychom u sebe měli a teď ještě toho třetího. Stálo nás to neuvěřitelnou spoustu přemlouvání a uplácení, ale nakonec se zadařilo. Sice jsem znovu musela kompletně sestavit foťák (mezitím se samozřejmě kluci zase rozutekli), ale zase jsme je dali k sobě a oni, světe div se, chvilku vydrželi. A první společná fotka kluků je na světě :).

20.2. - 51. den (286. den)

Odlesky.
Po dvou měsících jsem rozebrala vánoční stojánek na cukroví. A když už se v myčce tak pěkně umyl, trošku jsem si zaexperimentovala...

19.2. - 50. den (285. den)

Východ slunce.
Akorát jsme vstávali. Já šla rozhrnout žaluzie u kluků v pokojíčku a na východě, takováhle nádhera. Sluníčko bylo naštěstí ještě schované za kopcem, tak jsem si stačila doběhnout pro foťák....

18.2. - 49. den (284. den)

Vrabeček.
Já vím, není moc vidět, ale je tam. Celý načepýřený, asi je mu velká zima. Nu, mě taky. V Plzni byla havárie parovodu a u našich se netopí. Luky je celkem v pohodě, ale já jsem starý zmrzlík, který má studené ruce a nohy dokonce i v parném létě. Původně jsem chtěla fotit sýkorky, ale vždycky když jsem pohnula záclonou, abych mohla k oknu propašovat foťák, frrrrr a byly pryč. Tak jsem si fikaně nechala poodtaženo....byly, fikanější a sedaly si na zadní jabloň, která je zakrytá jedličkou. Takže jsem za celou hodinu posedávání u okna ulovila jen jednu straku a tohohle zmrzlíka. A navíc jsem měla jen malý kompakt :(. Příště si musím vzít zrcadlovku, abych si ty ptáčky mohla alespoň pořádně přiblížit.

17.2. - 48. den (283. den)

Sníh.
Už zase padá sníh. Ráno jsme měli jet na výlet, ale bylo strašně napadáno a pořád chumelilo, takže jsem to vzdala. Tak zdatný řidič prostě ještě nejsem. možná, že kdybych jela sama.......no to už je jedno. Samozřejmě, že do půlhodiny sněžení ustalo, vylezlo sluníčko a bylo krásně. Tak jsme alespoň odpoledne vyrazili na kratší procházku.

16.2. - 47. den (282. den)

Bublina.
Tak na tuhle fotku jsem obzvlášť pyšná. Ta se prostě zadařila. :) Hráli jsme si s Lukáškem a já zase nevěděla, co fotit. A Luky, jako kdyby mi četl myšlenky, najednou povídá: ".....maminko, bubinky!!!" Bubinky znamenají dvě věci, buď, že je rozjařený a dělá blbinky (což v tu chvíli nebyl a nedělal, protože jezdil s mašinkama), anebo že mám vstát, vzít bublifuk a dělat bublinky. On je bude chytat a rozprskávat. Výborný nápad. Takže jsem popadla nejdřív foťák, pak bublifuk a obojí se snažila sladit tak, abych si nenakapala do objektivu, aby měl Luky nějaké bublinky na rozplácávání a já abych něco vyfotila. Samozřejmě, že to moc nešlo. Než jsem stačila zaostřit, Luky mi všechny bubliny zlikvidoval.Takže to nakonec dopadlo tak, že já bubliny foukala na gauč (tam vydržely některé i 20 vteřin), Luky měl přísně zakázáno je rozplácávat ( s tím, že mu pak ukážu obrázky) a já rychle ostřila a cvakala bublinky, které jedna po druhé mizely v nenávratnu.....

15.2. - 46. den (281. den)

Tygří květina.
Včera byl den sv. Valentýna. I když mám radši první máj, nikdy se nebráním, když mi někdo přinese nějaký hezký dárek i v únoru :). Loni to byla čokoláda, ale letos máme čokoládovou skrýš stále ještě plnou zásob. A tak jsem dostala takovouhle kytičku. jirka ví, že před řezanými květinami dávám přednost těm hrnkovým. Naivně se totiž domnívám, že mi vydrží déle. :) A někdy i vydrží, například gerberky vydržely dva roky. Ale jen proto, že jsem je celé zdecimované zasadila na jaře venku do záhonu....což asi s touhle exotickou krasavicí nepůjde....

14.2. - 45. den (280. den)

Voda.
Ráno bylo krásně. Jasno, modrá obloha a cca -10. Dopoledne se vzduch nepatrně prohřál, takže jsem kluky vyhnala ven s úmyslem jednak nafotit nějaké fotky a jednak je udachmat, aby po obědě pěkně spali. Vzali jsme to nejdřív k řece. Kluci házeli do vody kamínky a listy a já se rozhodla, že budu trošku experimentovat. Že si budu ručně nastavovat čas a udělám si několik různých záběrů vody. Jenže to bych nesměla být takové trdlo!!! Místo s časem jsem si štelovala clonu, pak si přepla na úplný manuál, který ještě naprosto nemám nastudovaný, takže se se mnou foťáček de facto přestal bavit.....no prostě trdlo na entou!!! :-D Když jsem si konečně přepla na ten správný režim a upravila si to zhruba tak, jak jsem si myslela, že chci, sluníčko se posunulo a záběr byl v čudu. No nic, udělala jsem tedy takovou znouzecnost a pro příště to chce, nastudovat si teorii předem. A případně si udělat i poznámky, protože jak vidno, mráz působí na mozek negativně... :-D

13.2. - 44. den (279. den)

Otužilý pavouk.
Vážně mě zaujal. Ačkoliv bylo 5 stupňů pod nulou, odvážně si to štrádoval po umrzlém sněhu. I Lukáš ho zaujatě pozoroval. když se pavouk rozběhl, nadskočil a couvl o 2 metry. Pak hrdinně prohlásil "NEBOJIM! PABOUK NEBOJIM!!" a vrátil se k pečlivému pozorování...

12.2. - 43. den (278. den)

Sníh.
A je to tady zase. Sype se z nebe a všechno je potom bílé. Co to je? :-D Zrovna dneska tedy padat nemusel, jsem zvědavá, jak se dostanu do práce. Přeci jen, tak zdatná a zkušená řidička zase nejsem.... Ale pohled na radar, na teploměr a na oblohu mě uklidňuje. Na radaru se srážky stěhují směrem k Šumavě, teploměr se dostává do plusových hodnot a obloha se jasní. Kousky už ovládá modrá barva a sluníčko se statečně dere skrz mraky. Myslím, že to s tím sněhen na silnicích, až pojedu, nebude tak horké... :)

11.2. - 42. den (277. den)

Božstvo.
Ale jaké? Kočičí, jestřábí, soví??? Co všechno si lidská fantazie dokáže vymyslet? A stačí k tomu jedna aromalampička... :)

10.2. - 41. den (276. den)

Palmy.
Vlastně jedna palma dracena, ale se třemi výhonky. Nějak už mi zase docházejí nápady na fotky, tak si tak blbnu.....

9.2. - 40. den (275. den)

Jako křídla vážky.
Riskli jsme to a vydali se na procházku přes pole dolů k hřišti. Tedy, k hřišti jsme šli po silnici, po poli až zpátky. Přeci jen nemusíme být v celé vesnici známí jako největší prasátka... :-D U silnice na lípách zbylo ještě pár lipových nažek s lístky křehce seschlými a vyšísovanými do světlehněda. vypadali tak lehce a křehce, že mi připomněly křídla vážky. A když skrz ně ještě zasvítilo sluníčko a prosvítilo jemné žebrování, vypadalo to opravdu nádherně.

8.2. - 39. den (274. den)

Modrá obloha.
Po měsíci má obloha jinou barvu než šedivou. Slunce svítí jako blázen a já si taky připadám jako blázen. Jsem plná energie a dobré nálady. Hned bych někam vyrazila na výlet.....ale kam? cesty jsou rozměklé a samé bláto, venku sice svítí sluníčko, ale zase takové teplo tam není. No tak nevadí, počkám si na jaro. :)

7.2. - 38. den (273. den)

Všechny odstíny zelené.
Když teď už bez problému řídím, větší týdenní nákupy obstarávám já. A občas si udělám radost. Někdy čokoládou, která mi pak pomáhá zahnat vražedné choutky, které občas mívám při hodinách svých žáků (:-D), jindy si zase domů přivezu kytičku. Tenhle břečťánek se mi líbil hned. Jeho měňavé listy ve mě probouzejí dobrou náladu.

6.2. - 37. den (272. den)

Soustředění.
Maminko, malovat!! To jsem dneska slyšela pořád. Lukášek mě pronásledoval úplně všude. Maminko, malovat! Nechápal, že prádlo se samo do pračky nedá, že postýlky musím ustlat taky já a že pokud už konečně nezačnu vařit, budeme bez oběda. Nakonec jsme se dohodli, že si uděláme kašičku s kakaem (instantní kaši, která mi ještě zbyla z dob, kdy byl Luky kojenec :) ), polívka nám zbyla od včerejška, tak jsme si vzali fixy a rozložili se s nimi v kuchyni na podlaze. Proč na podlaze nevím, mě se malovalo dost nepohodlně, ale Lukášek si nestěžoval. Vždycky se ujistil, že fixu dobře drží (pokaždé jsem mu ji musela otočit a poskládat mu prstíky do správného postavení), a pak velmi soustředěně vyráběl dlouhé klikaté čáry, kterým říkal auto a anténa. :)

5.2. - 36. den (271. den)

Klaun.
Příští týden bude u Tomíka ve školce maškarní bál. Ptala jsem se Toma, za co by chtěl jít a on mi povídá, že za klana. Tak jsem se jala shánět nějaké klaunské oblečení. Což o to, karnevalových kostýmů mají spousty. Jenže z internetu jsem ho nechtěla, abych měla jistotu, že ho budeme mít včas. Takže jsem oběhla pár hračkářství. Batmanů a Spidermanů měli spoustu, stejně jako čarodějnic, včelek a berušek. Ale klasické šašky nebo klauny prostě nemají. V prvním hračkářství jsem sice jeden oblek našla, ale pro 8leté dítě. Takže nic. Ale koupila jsem alespoň barvy na obličej. Ve druhém hračkařství sice kostým též neměli, zato tam měli úžasné šaškovské čepice i s vlasy. Takže jsem tam vyslala Tomíka s babičkou, aby si jednu vybral. Kostým jsem nakonec sehnala ve třetím hračkářství....

4.2. - 35. den (270. den)

Moje nové brýle.
Konečně je mám. Nové brýle, které stály ukrutnou spoustu peněz. Ale co, vypadají velmi elegantně a já se v nich sama sobě líbím. :) A konečně mohu brýle měnit podle toho, co mám na sobě. Akorát budu muset chodit teď pořád buď v modrém, nebo ve vínovém...... Že bych si pořídila ještě nějaké další???? :D

3.2. - 34. den (269. den)

Pokus o aranž.
Nemám ráda šedivé dny. Dny, kdy je venku hnusně zima a hnusně šedivo. Ničím mě neinspirují, akorát mi kazí náladu. Nic se mi nechce.... Docházejí mi nápady už i na focení. Dneska jsem přes poledne bloumala po bytě a přemýšlela, co vyfotím, abych měla fotku do Projektu. Nic mě nenapadalo, tak jsem umyla nádobí, uvařila si čaj a vzala mandarinku. A udělala si z ní kytičku... a vyfotila si jí, protože jsem si říkala, "lepší něco, než nic" :)

2.2. - 33. den (268. den)

Potok.
Po hoooodně dlouhé době jsme s Lukym vyrazili na procházku na potok. Poslední dobou jsme se nějak víc drželi těch našich "horních" procházek, chodili jsme k řece na jez nebo na pole. Dneska jsme udělali výjimku, protože bylo takové divné počasí a já nechtěla riskovat, že si domu na botách přneseme bahno. Lukáš byl nadšený. Stoupal si až na samý krajíček břehu a všechno pozoroval. Jak voda ubíhá rychle, jak neubíhá, jak se točí dokolečka... Já už byla nadšená o něco míň, protože představa dítěte koupajícího se v zabahněném potoce plném studené vody opravdu není lákavá. A tak jsem ho pořád okřikovala a chytala, no jestli mě někdo pozoroval, tak si musel ťukat na čelo a myslet si něco o neurotických matkách :-D A pak jsme přišli k tomuhle "jezíčku", já vytáhla foťák.....a kdyby v tu chvíli Lukáš padal do vody třeba po hlavě...no, to bych si asi všimla, ale jinak jsem prostě v tu chvíli fotila a i kdyby okolo mě padaly trakaře, tak mě nic nemohlo vyrušit. Naštěstí je Lukášek hodný chlapeček, viděl, že maminka už zase fotí a šel se dívat na slepičky... :)

1.2. - 32. den (267. den)

Koncert.
V Plzni dnes začaly Smetanovské dny. Už asi od listopadu okukuji plakáty a vždycky si říkám, jé to by se mi líbilo....jé, to by se líbilo i Jirkovi.... a nic. Prostě zapomenu, že jsem někam chtěla jít, shánět nějaké lístky. Jsem líná a stává se ze mě venkovský křovák!!! Ale tenhle týden se na mě usmálo kulturní štěstí. V úterý jsem šla s mami do divadla na Pannu orleánskou a na dnešek mi kamarádka poskytla volňáska na koncert Eternal Seekers. Moc jsem se těšila. Vždyť už jsem tak strašně dlouho nikde nebyla a fakt už mi to docela chybí. A navíc jsem na sebe pyšná, protože po letech odmítání řízení auta po městě jsem si sama dojela do centra a zaparkovala. Žádné auto na parkovišti na kraji města a tramvaj. No, taky už bylo na čase... :)
Mimochodem, ten koncert byl ÚŽASNÝ!!!

31.1. - 31. den (266. den)

Malý model.
Přinesla jsem si k počítači zrcadlovku, jako že už konečně po týdnu zase stáhnu fotky.....a Lukášek, jak to zmerčil, přiběhl i se svým pejskem a začal pózovat. Tulil se, válel se po něm, ale vždycky po očku kontroloval, jestli na něj opravdu mířím foťákem. A když se ozvalo cvaknutí, hned se dožadoval obrázku. :) Tak jsem mu slíbila, že všechny obrázky uvidí v počítači, až je stáhneme a aby se ještě přitulil k pejskovi....cvak, cvak, cvak....tak nádhernou sérii fotek se mi už dlouho nepodařilo nafotit.... :)

30.1. - 30. den (265. den)

Trucuju!
Už vlastně ani nevím, proč se takhle Tomášek tvářil. Ale očividně se mu něco hooodně nelíbilo. Tenhle výraz totiž vždycky nasadí v okamžiku, kdy nedostane okamžitě to, co by chtěl....prostě výraz TRUCUJU! Ještě k tomu patří svěšená ramínka. Působí při tom hrozně komicky, takže se nakonec všichni rozesmějeme. A Tomášek velmi rychle zapomene, že vlastně s námi vůbec nemluví a trucuje.

29.1. - 29. den (264. den)

Klíče.
Běžná užitečná věc, kterou stále nosíme při sobě a denně používáme. Maličkost, která se do jisté míry stává naší součástí. Věc, kterou už ani nevnímáme......do té doby, než před zamčenými dveřmi zjistíme, že nejsou v kapse, ve které mají být....že nejsou ani v tašce, ani nikde jinde...zkrátka že si spokojeně odpočívají doma, v nějaké úplně jiné kapse...

28.1. - 28. den (263. den)

Tajemné stíny.
Stín, který na zdi "vyrobila" tahle lampička na mě zvláštně působí. Nedovedu vysvětlit jak....je zkrátka tajemný a znepokojující....

27.1. - 27. den (262. den)

Malý pianista.
"Maminko podívej, já už dovedu hrát zrovna jako ty!!!", pyšně mi dneska večer oznámil Tomášek. No, dobře, nebudu komentovat jeho naprosto neklavírní držení ruky :) a budu se soustředit na to, že tentokrát se opravdu snažil hrát prstíky a nemlátil do kláves jako jindy. Docela mu to šlo, dokonce si s tatínkem zahráli i dvojručně...