Přešlá mrazem. Nemám auto. Velké máme od pátku v servisu, takže Jirka používá moje a já se musím přizpůsobit rodinnému rytmu. Takže žádné volné dopoledne, ale pěkně ranní vstávačka, děti šupem do školky a do práce MHD. A že by venku bylo teplo, tak to tedy není...
Motýlek. Celý zmrzlý užíval si krátkých chvilek slunečního svitu. V první chvíli to vypadalo, že snad ani není živý, protože seděl naprosto nehnutě. Teprve, když jsem ho začala ukazovat kluků a Luky ho chtěl mírně zkoumat prsty, sebral poslední zbytky sil a uletěl do bezpečí... :)
Změna času. Nějak jsme na ni zapomněli. Jen mi ráno bylo divné, že topení stále jde, i když se v 7 hodin mělo vypnout. Až pak mi to došlo. Vždyť já dneska spala o hodinu déle! Vlastně nespala... :o), vzbudila jsem se úplně stejně jako jindy, jen vlastně bylo o hodinu míň. A večer budu zase ponocovat o hodinu déle...to zase budou krásné kruhy pod očima. Asi si půjdu po obědě odpočinout s klukama...;)
Podzimní procházka. Počasí se po delší době umoudřilo. Mlha se téměř rozplynula, teploty vystoupily nad 10 stupňů a chvílemi se dokonce sluníčko statečně pokoušelo probít mraky. To jsme si prostě nemohli nechat ujít. Podzimní les má nezaměnitelné kouzlo. Krásné barvy, téměř žádný obtěžující hmyz a spousta věcí hodných bližšího zkoumání...
Křehká krása. Takhle krásně mi vykvetl oleandr, který jsem v pondělí "zazimovala" do naší ložnice. Pořád se nemohl rozhodnout, jakou barvu květů si vybere. A tak se nalité tmavě červené pupeny zvolna rozevřely do tmavě růžových květů, ze kterých se růžová postupem času stále více vytrácí...
Rychlocvak. Dneska to byl opravdu jen rychlocvak. Vítr fučel tak, že se mi špatně držela rovnováha a vybrat si chvilku, kdy zrovna nepršelo, nesněžilo či nepadaly kroupy bylo vážně umění. Navíc mi, i za tu chviličku, ruce málem přimrzly k foťáku...uáááááááá, já chci teplo a sluníčko!!!
Levandule. V noci se má prudce ochladit, na horách má sněžit. Růže jsem stačila ostříhat, sklidila jsem skoro všechna červená rajčátka. Levanduli, která po letním sestřihu znovu obrostla a vykvetla jsem také ostříhala a svázala do svazečku. Zkusím ji usušit, aby nám to nevlídné počasí trochu zpříjemnila...
Tomík. Když jsem před týdnem fotila Lukyho, těžce záviděl. A dělal všechno možné, aby na sebe upozornil a my nemohli fotit. Takže jsem řekla, že takhle ho teda nevyfotím. Dneska spal Luky dlouho, takže jsem mu nabídla chviličku. "Ještě si maminko přinesu pejska...a telefon...a kostku...a...". Samou radostí by nejraději nanosil celou hernu... :o)
Hnojník inkoustový. Loni tyhle houbičky nevyrostly. A já se radovala, že jsme se jich zbavili..., jak vidno, asi ne. :-D Což o to, houbička je to pěkná, ale jen chvilku. Za den, dva se změní v odpornou kaši, která se rozplizne po trávě. Zlaté žampiony, ty alespoň mohu posbírat do polívky...
Barevné listí. Cestou z práce musím vždycky parkem. Kluci nedají jinak, normálně po chodníku to holt není tak zajímavé :-D. Tak jsme si dneska alespoň nasbírali barevné listí. Červené je pro kluky celkem vzácné, protože u nás se javory zbarvují většinou dožluta, sakury na vesnici nemáme a ostatní stromy zkrátka hned zhnědnou...
Stín. Podle předpovědi mělo být ošklivě. Pršet. No, někde asi pršelo, ale u nás ne. U nás se vypršelo v noci a ráno vše zahalila mlha. A ta se rozpustila až v okamžiku, kdy jsem se začala připravovat na cestu do práce...nu což, olupte! :o)
Západ slunce. Nic jiného už jsem vyfotit nestačila. Když jsme jeli domů, pole byla osvícena takovým tím zvláštním podzimním oranžovým světlem. Na fotce by to zřejmě nevyniklo, ale krajině to dodávalo zvláštní atmosféru. Ovšem když jsme dojeli, světlo už zvolna mizelo a sluníčko vlastně taky. Tak jsem ještě honem rychle vyběhla a vyfotila alespoň západ slunce...