úterý 21. prosince 2010

PF 2011


Krásné Vánoce a co nejhladší proplutí rokem 2011
*****
Marry Christmass and Happy New Year 2011

středa 8. prosince 2010

pondělí 29. listopadu 2010

Advent

6. narozeniny

...už jsem velký kluk!...

...s bráchou...

úterý 23. listopadu 2010

...

...zase o rok starší :o) ...

pátek 12. listopadu 2010

Narozeninový dort


...mé letošní umělecké dílo :o)...
Při jeho tvoření jsem se zcela vyčerpala. Ještěže Tomík si přeje dort čokoládový, prý mu takovýhle nechutná.

úterý 9. listopadu 2010

Medaile

...aneb lepší je ji sníst hned!...

Lukášek


pátek 5. listopadu 2010

úterý 2. listopadu 2010

čtvrtek 28. října 2010

Radovánek

...když jméno plně vystihuje svého nositele...

sobota 23. října 2010

pátek 22. října 2010

úterý 5. října 2010

Tanec se závojem

...z letního semináře Orientálních tanců s Eglal ve Spáleném Poříčí...

pátek 1. října 2010

Mosty

Nebyl to záměr. Tu fotku jsem pořídila loni o prázdninách. Pamatuji si ten zvláštní pocit, když jsem se na tyhle mosty dívala skrz hledáček, částečně rozčilující, vzrušující a přece tak uklidňující....
Když jsem letos hledala fotografie Plzně do fotosoutěže "Plzeň vašima očima", hned jsem si na tenhle snímek vzpomněla. Věděla jsem, že TAHLE fotka tam prostě být musí. Nevím, která fotka z mého soutěžního alba zaujala lidi nejvíc, ale když se mé album umístilo mezi 20 nejlepšími, byla to právě tahle, která byla veřejně vystavena. Že by osud? :o)

V ZOO

V červenci se v plzeňské ZOO otevíraly nové pavilony. Konečně jsme se i u nás dočkali žiraf a nosorožců, nově nastěhovaní jsou už i malí hrošíci. A tak jsme použily vyhrané volné vstupenky a zašli se na ně také podívat. To bylo nadšení, že zase jedeme na zvířátka. Prošli jsme celou zahradu, dokonce i do Japonské jsme vylezli, protože kluci trvali na tom, že musí tatínkovi ukázat ooooobrovského mravence :o). Počasí nám přálo a ani lidí nebylo tolik. Zkrátka jedno velmi příjemné rodinné odpoledne...

pondělí 6. září 2010

Školkohrátky

1. září se v naší vesnici (respektive v Žichlicích) otevírala nová školka. A protože je úplně nová a naprosto čerstvě dodělaná, bylo potřeba ji trochu zaplnit hračkami. Po velikém úspěchu ČAROHRÁTEK, které zorganizovaly naše místní čarodějnice v červnu, přišel nápad uspořádat podobné hry pro děti a rodiče znovu. S tím, že veškerý výtěžek z akce půjde na koupi hraček pro školku.
A tak se zrodily ŠKOLKOHRÁTKY. Zábavné odpoledne se soutěžemi pro všechny, kdo jsou mladí nejen věkem. Odpoledne, které posloužilo dobré věci.

pátek 3. září 2010

středa 18. srpna 2010

Šumava 2010

DEN OSMÝ - SOBOTA
Dnes odjíždíme. Přestalo pršet a venku se klube sluníčko, takže pojedeme ještě na poslední výlet a pak hurá domů. Dostali jsme tip na Nationalparkzentrum Falkenstein. Je to kousek za hranicemi, vstupné zdarma. Asi 2 hodinový okruh s výběhy rysí rodiny, vlků, praturů a konů Převalského. Navíc je zde i krytá expozice - Haus zur Wildnis, interaktivní procházka přírodou a divočinou. Luky byl ve zvlášť výživné náladě, takže z rysů jsme neviděli ani chlup, vlci se před jeho ječením zbaběle stáhli do nejvzdálenějšího křoví a mě ruply nervy. Tentokrát nepomohla ani sušenka. Jedna totiž byla málo. Naštěstí byl před námi Haus zur Wildnis a tam se Lukáš zklidnil. A pak už se mu to docela líbilo. Tedy až na chvíli, kdy jsme ho museli téměř násilím odvléci ven, abychom mohli pokračovat ve venkovním okruhu. Naštěstí ho zaujala vidina návštěvy jeskyně, tak šel pak celkem ochotně.
Po cestě domů kluci usnuli, Tomík se sice pokoušel vzdorovat, ale v Přešticích došlo i na něj. A my v klidu dojeli domů.
Všechny fotky jsou tady.

Šumava 2010

DEN SEDMÝ - PÁTEK
Dneska to bude ale opravdu odpočinkové. Radar hlásí blížící se déšť, tak ještě honem vyrážíme na procházku. Kluci na kolech a jede se už známou trasou na Mackyho vlek na Pancíř. Chvíli váhám, zda foťák vzít, nebo ne, nakonec ho nechávám na hotelu. Nechci, aby mi zmokl a světlo je stejně nic moc. Bylo....ale jen do té doby, než jsme ušly nějakých 700 metrů. Pak za mraky vysvitlo sluníčko, v lese se projasnilo a já si peřejky a vodopádky na Úhlavě OPĚT nenafotila. cesta byla celou dobu mírňounce do kopce a kluci reptali. Takže jsme je celou cestu popostrkávali, energii ke šlapání doplňovali malinami a nakonec k vleku zdárně dorazili. Cesta zpět byla o hodně rychlejší. A nejen proto, že to bylo z kopce. Nejdřív začalo jemně mrholit, a nakonec se docela nepříjemně rozpršelo. Ale to už jsme byli naštěstí téměř u pensionu. Na oběd jsme si dojeli do Rudy, měli jsme výbornou pizzu, a po návratu uvažovali, co dál. Bylo hnusně, takže jsme šli spát. Okolo půl páté přestalo pršet a já prohlásila, že jdu ven. Nikdo se mnou (naštěstí) nechtěl jít, tak jsem vyrazila, konečně s foťákem, opět k Úhlavě. Chyběl stativ, zjistila jsem, že bez něj se dlouhá voda fakt děsně blbě fotí...

Šumava 2010

DEN ŠESTÝ - ČTVRTEK
Odpočinkový den. Po včerejší túře by mi pánové ani nic jiného nedovolili :o). Ráno jsem jim sice nabízela, že dneska půjdu na vodopád Bílá strž sama, ale Luky prohlásil, že by se mu po mě stýskalo a že chce jít taky. Na Bílou strž je to 4 km od Černého jezera, takže využíváme ekobus, který k Černému jezeru jezdí. No to jsme to vyhráli! Autobus plný, žádný vzduch, unavená řvoucí holčička a řidič, který se snaží při řízení průvodcovat..."tady, jak je ta cedule vede ten tunel....é...je to nejdelší tunel u nás, spotřebovali na něj tunu trhavin... (po 10 m)...má přes 1700 metrů a stavěli ho Chorvati a Italové.....(po cca 100 m)...je v hloubce 180 m...". Po dalších 3 minutách brzdíme u vodopádku: "...a tohle je nejhezčí vodopád od Černého jezera (autobus jede méně než krokem, aby si ho všichni řádně prohlédli)....a tady je nejhezčí vyhlídka, nalevo vidíte Hojsovku (cestující nevěřícně zírají do svahu zarostlého stromy - pan řidič jim zapomněl říct, že ta vyhlídka je napravo)...". Když jsme po 15 minutách "jízdy" vyjeli kopec k jezeru, pan řidič mě uzemnil: "...jsme tady, prohlédněte si jezero autobus bude v 11 hodin odjíždět tamhle od té boudy a za chvilku dorazí auto s pívem a nanukama!!!" Není nad to vyvézt si zadek až nahoru a tam si dát pívo a nanuka :o) Lístek na autobus nám platil i pro zpáteční cestu, ale museli bychom se nejpozději za dvě a půl hodiny vrátit. A to jsme prostě nedali. Při cestě k vodopádu jsme se zapomněli na malinách a na zpáteční cestu (4 km do kopce) jsme měli hodinu.
Samotný vodopád mě trošinku zklamal. Tedy ne vodopád, ale výhled na něj. Někdo tam přímo před něj nasázel stromy a vodopád se vůbec nedal pořádně vyfotit :o). Přímo k němu se nesmělo, i když některé fotky na netu ukazovaly opak.
Když jsme vylezli od vodopádu a zjistili, že jsme v časovém presu, rozhodli jsme se pro změnu plánu. Autobus jsme nechali propadnout a vyrazili na opačnou stranu směr Hojsova Stráž. Říkali jsme si, že cca 5,5 km kluci zvládnou, zvlášť když se půjde skoro pořád z kopce. Šlo. Až na ten šílený, kilometr dlouhý stoupák na nádraží....ten vymyslel nějaký obzvláště vypečený sadista. Vlak nám jel až za hodinu, takže jsme se najedli a kluci svými hláškami pobavili všechny spolucestující. Cesta vlakem a tunelem už byla lepší, Luky tolik netrpěl a protože byly tři hodiny, vyrazili jsme směrem k sedačkové lanovce. Hurá, jezdila! To bylo radosti. 12,5 minuty jsem se pak vznášela vzduchem na chatrné židličce s lehce nervózním Tomáškem. Ne, že by se bál, prý měl jenom strach, že mu spadne klobouček :o)...tenhle den den jsme si fakt užili.

Šumava 2010

DEN PÁTÝ - STŘEDA
Jezera nám došla. Cesty na jezero Laka jsou uzavřené, dá se projet jen po jedné cyklostezce a to je na nás moc daleko. Tak přesedláme na jezírka. Jedeme na Modravu a po červené na Tříjezerní slať. Je to zároveň i cyklistická trasa, takže kluci mohou zase na kolech a já jdu konečně tempem, na které jsem zvyklá :o). Zpočátku sice trošku bloudíme, vyrazili jsme totiž lehce jiným směrem, sice také po červené, ale na slať tedy rozhodně nevedla. Nu což, 2 km navíc nás nerozhází...Kluci to zvládají hravě. Luky sice 2x končí v příkopě (nechápe,proč se při jízdě musí koukat před sebe a kochá se), ale strmý kopec před Jezerní slatí zvládá bravurně. Nahoru pomáháme tlačit, zpátky dolů pak jede úplně sám. Je to šikulka. Tomík se příliš bojí a jet nechce. Na Tříjezerní slati je spousta lidí, borůvky a vážky. Trhat borůvky jsem přísně zakázala (Lukáš je schopný kvůli nim skončit v bahně). Vážky jsem se pokusila vyfotit, ale byly, mrchy, strašně rychlé...
Další zastávkou je Jezerní slať. Parkoviště je poloprázdné, kola zůstávají v autě, protože je to opravdu jen kousíček. Tomíkovi se nejvíc líbí rozhledna, Luky se těší na jezírko. Jenže tady žádné není. Slať vypadá jako normální louka a vůbec se nechce věřit, že by pod tou trávou bylo nějaké pohyblivé bahno...Jsme asi 8 km od Borových Lad. A já vím, že tam někde je naprosto úžasná Chalupská slať. Viděla jsem fotky u Lucky73, která tam byla výletě s prťaty, a normálně jsem se do toho místa zamilovala. Rodina souhlasí ještě s jedním jezírkem (zvlášť, když tady žádné nebylo) a může se jet.
Zase máme štěstí a na parkovišti je pro nás místo. Přijet o 2 minuty déle, už nemáme kde zaparkovat. Kluci chtějí kolo. Je to sice jen 600 metrů k chodníčku, ale co by ne...nasazujeme přilby a jede se. Jezírko je úžasné, kachny se předvádějí jako o život a rostou tu obrovské borůvky. Lukáš leží na břiše a cpe se. Vůbec mu nevadí, že lidé ho musí obcházet :o). Místo je to opravdu krásné, jen škoda, že se sluníčko schovalo a vypadá to dokonce na déšť.

Od Chalupské slati jedeme přes Horskou Kvildu do Čeňkovy Pily. Ještě nás dneska čeká Vydra. Lukáš už má mých výletů plné zuby. Nechce jít, chce pití a sušenky. Po 5 minutách chce zase napít, a pak zase další sušenku...dostává rohlík a slib, že, jestli nepřestane ječet, dostane na zadek. Původně jsem chtěla dojít až na Turnerovu chatu na Vydrýska, ale máme toho už všichni plné zuby. Takže jdeme na chvilku na kameny a pak zpátky k autu.