pátek 30. prosince 2011

pátek 23. prosince 2011

PF 2012

Přeji Vám krásné Vánoce a do nového roku zdraví, štěstí, lásku a naději.
***
Merry Christmass and Happy new year 2012.

sobota 10. prosince 2011

7 let


... a ještě náš poslední listopadový oslavenec :) ...


úterý 29. listopadu 2011

sobota 26. listopadu 2011

čtvrtek 24. listopadu 2011

Kalendáře pro Zrnka

...už jsou připravené a jen čekají na Vaše objednání :) ...


cena za jeden kalendář:
399 Kč + 58 Kč poštovné

Objednávat můžete na emailu:
zrnka@email.cz
************************************************************
Objednávka by měla vypadat následovně:
Emailová adresa

Jméno Příjmení
Ulice, čp
Město
PSČ

Kolik kterých kalendářů objednáváte (jsou 3 druhy, více viz. odkaz na konci)

************************************************************
Veškerý zisk z prodeje kalendářů půjde (jako vždy) na účet Zrnek. Takže zakoupením kalendáře bude váš byt zdobit jedinečný kalendář s originálními fotografiemi, a ještě navíc pomůžete dobré věci. Sami budete moci zvolit, na který z projektů Zrnek vaše peníze půjdou.

Více se o kalendářích pro Zrnka dozvíte na tomto odkazu a o samotných Zrnkách zde.


středa 23. listopadu 2011

35 let

Tentokrát jsem nefotila na samospoušť a foto není z dneška. Ale aktuální v podstatě je, protože mě takhle vyfotili na FFF srazu na Vysočině 12.11., a až na ty kruhy pod očima, které mám dneska, vypadám vlastně úplně stejně :)
A takhle krásně mě vyfotila Katka Zvolánková. Moc děkuji!

5 let

čtvrtek 6. října 2011

Layan Open Stage

Veřejné vystoupení naší taneční školy
...aneb moje maličkost a závoj v akci... :)


čtvrtek 29. září 2011

pátek 23. září 2011

Šumava 2011 - den první


Vyrážíme na dovolenou do jižních Čech. Budeme s mými rodiči týden v pronajaté chatě v Přední Výtoni, tak se těším, jak prozkoumáme tuhle část Lipna a Šumavy. Půjčili jsme si nosiče na kola, a abychom dětem nezáviděli, vezeme i naše. To jsem zvědavá na svoje bolavé nožičky...
Odjezd se trochu zdržel, protože jsme asi 1,5 hodiny cpali věci do auta. Tedy - Jirka cpal a organizoval a přehazoval věci a já se snažila držet kluky v bezpečné vzdálenosti od něj, od věcí, kol, auta.....v půl jedenácté máme hotovo a vyrážíme, huráááááááá.
První zastávka - České Budějovice. Jdeme na oběd do Globusu, nakoupit ještě nějaké drobnosti (jé, ahoj Báro! To je ale náhoda.) a pokračujeme na jih. Naši na nás počkali na
chatě, vše nám ukázali a zmizeli na výlet. Tak se zabydlujeme, rekognoskujeme okolí a vyrážíme na pláž a na dětské hřiště. Je příjemně, ale nikoli na koupání. Což nám ovšem zase tak nevadí, hlavně aby počasí vydrželo...






Šumava 2011 - den druhý

Počasí zatím drží. Na dnešek už sice hlásí vlnu bouřek a trvalý déšť, ale za okny zatím svítí sluníčko. Honem odjíždíme do Sv. Tomáše a na Vítkův Kámen. Tady nahoře už to docela fouká a začíná se pomalu zatahovat. Od Německa jsou vidět dešťové mraky. Ale tady zatím pořád pěkně....akorát je blbý, že na hradě otevírají až v deset. Jdeme zatím hledat poklad (geocache), který má být někde u hradeb. Zřejmě už ho dlouho nikdo nehledal, protože po cestě rostou asi metrové kopřivy. Nikde žádná cestička, jen sráz, kameny a kopřivy. A kopřivy a kopřivy a další kopřivy. Vzdáváme to, poklad přenecháme dalším generacím. Zjišťujeme, že hrad už je otevřen a jdeme dovnitř a na věž. Tom sice mírně protestuje, odmítá se pustit zábradlí na schodech, ale jinak je tu krásně. Tedy až na ten vítr, měla jsem si vzít ráno mikinu.

Po návratu do Sv. Tomáše se ještě jdeme podívat do místního kostela. Blízko něj sedí Rusalka a ptá se nás, jestli jsme náhodou neviděli Bajaju, že tu mají rande. Ale, že zatím prý, bídák, nepřišel. Možná šel hledat ten poklad a utonul v kopřivách, napadá mě, ale nahlas to radši neříkám..... Dostali jsme alespoň letáček s pozváním do Pohádkové rezervace a že prý určitě máme přijet. Snad se do té doby Bajaja objeví.
Po obědě je venku pořád ještě slušně. Slunce to sice už vzdalo a mraky se honí sem tam, ale stále ještě to na déšť a bouřky nevypadá. Jdeme tedy na menší procházku k Lesní kapli na další poklad. Ten už jsme úspěšně objevili a s ním spoustu malin. A taky trochu hub. Zpátky na chatu už sice trochu sprintujeme, ale pár kapek nás přeci nerozmočí...

Šumava 2011 - den třetí

Prší, prší jen se leje......nikam se dnes nepojede. Nudíme se na chatě. Tedy hlavně kluci. Ti by se potřebovali pořádně vylítat. Zatím nám všem úspěšně lezou na nervy. Postupně se je snažíme zabavit kartami, pexesem, Ubongem a Carcassonne. Pak nastupuje těžší kalibr - pohádka. Do oběda snad vydržíme.....
....vydrželi jsme a přežili, ale čeká nás odpoledne. A to bude ještě dlouhé. Venku stále leje a leje...
Občas nás sice přepadají záchvaty optimismu, jako že - tamhle už se to protrhává, ale obávám se, že je to jen taková fata morgana. Okolo čtvrté odpoledne NEPRŠÍ. Rychle děti soukáme do něčeho teplého a pokud možno nepromokavého a vyrážíme ven. Na kola. To abychom byli případně rychle doma :D. Děti mají slíbené maliny...

...fotky z dnešního dne nejsou. Který blázen by se v takovémhle počasí tahal s foťákem...

Šumava 2011 - den čtvrtý


Je úterý a neprší. A my jedeme na Rožmberk a do Vyššího Brodu. Po včerejším nedobrovolném lenošení nás dneska čeká kulturní den.
Jen jsme zaparkovali v Rožmberku na náměstí, začal slejvák - to nám to pěkně začíná. Já s Tomem se schováme při prohlídce hradu, ale kam půjde Jirka s Lukym, to tedy opravdu netuším. Zatím jdou s námi na hrad. Zjistíme ceny, srovnáme si čas a domluvíme se, co dál...
Po hodině a půl už je situace úplně jiná. Auto přeparkováno na místo bez poplatku, venku svítí slunce jak blázen a všichni mají dobrou náladu. Fajn, vyrážíme na kola. A už je to tady: proč musíme pořád JEZDIT na výlety? (loni to bylo CHODIT na procházky). A: ten kopec je strašně prudký a mě už bolí nohy...já bych si dal svačinku.....já chci pít.... Zdá se mi, že víc stojíme, než jedeme. Naštěstí to není daleko. Výhled na koně, rybníček s lavičkami. Až na tu hromadu hnoje za námi je to tu báječné. Naštěstí hromada je na kopci, my pod kopcem a fouká správným směrem. Takže tatranky, pití, na kola a honem zase zpátky, pojede se na oběd do Vyššího Brodu. Teď už je to vesměs z kopce, tak se tolik neprotestuje a vidina oběda asi také dělá své.

Ve Vyšším Brodě jsem pánské trio odložila do Poštovního muzea a šla na prohlídku kláštera. A dobře jsem udělala. Původně jsem totiž chtěla vzít Toma s sebou, když se mu na Rožmberku tolik líbilo. Ale tohle by fakt nedal. Ne, že by slečna průvodkyně nepovídala zajímavě.....ale ty téměř 20 minutové prostoje byly strašné. Než si někteří z naší skupiny vše prohlédli, vystála jsem jim málem v kamenné podlaze důlek. A navíc se už nesmí do křížové chodby a k hrobu Záviše z Falkensteina. To vědět, šla jsem do toho muzea také....


Na cestě na chatu ještě stavíme na vyhlídce na Čertovu stěnu. Zítra chceme jet podél Vltavy dolní cestou, tak aby ji kluci viděli shora i zdola.


Šumava 2011 - den pátý

Dneska nás čeká výlet na kolech. Původně jsme chtěli jít po zelené značce z Loučovic do Vyššího Brodu. Okolo Vltavy, Čertových proudů a Čertovy stěny k "malému" Lipnu a vlakem zpátky. Pak nás napadlo jet to na kolech (v mapě je vedle zelené zakreslena i cyklostezka) a když už to pojedeme, můžeme rovnou z Lipna nad Vltavou (místo 7 km ujedeme 10km). A když už jsme byli v tom kombinování a vymýšlení, tak nás napadl geniální nápad. Ráno kluci odvezou auto do Vyššího Brodu a vrátí se vlakem do Lipna, já na ně počkám i s koly na Lipně a na kolech pak všichni vyrazíme znovu směr Vyšší Brod.
Když mě ráno nechali na Lipně, byla pěkná zima. Fučelo, lehce mrholilo a já se proklínala, že jsem si nevzala s sebou knížku. Ta hodina čekání by se zvládala mnohem líp. Konečně přijel vlak, kluci celí nadšení a s očima navrch hlavy jeden přes druhého vykřikují, jaká to byla paráda. Pak ještě koukáme, jak se otáčí lokomotiva (pan strojvedoucí má při pohledu na kluky o zábavu postaráno) a nasadit helmy a jedeme. První občerstvovací stanice - cukrárna v Loučovicích. Do Loučovic je cesta super - z kopce a po asfaltu, za Loučovicemi vjíždíme do lesa a pak mezi balvany. Asi tu včera docela dost pršelo, bláto je úplně všude. Tenhle úsek je vyloženě turistická trasa, kola musíme pořád přenášet přes balvany. Ale za chvíli jsme u Vltavy a já se těším na Čertovu stěnu. Ovšem ouha - při Vltavě vede trasa turistická a nás to žene nahoru k trati. Když se obě cesty zase spojí, je mi jasné, že Čertova stěna je už za námi. Ale nevracíme se. Klukům prý stačí, že ji viděli shora.
Do Vyššího Brodu pak dojíždíme po silnici, naštěstí jsme to přežili my, kluci i automobilisti. Oběd tam, co včera (slušný výběr za dobrou cenu a velké porce) a vyrážíme na dnešní druhý výlet, tentokrát pěšky k poutní kapli Maria Rast am Stein. Tedy, že to bude do kopce mi bylo jasné, ale zase tolik do kopce to být nemuselo. Radši už hřešit nebudeme ;).
Nahoře jsme vybrali zase jeden geopoklad, pátrání po druhém po půlhodině bloudění vzdali a rozhodli se, že dolů to vezmeme jinudy. Nebude to tak prudce z kopce a půjdeme kolem vodopádů. Kluci jsou pro, to, že je to cesta asi o 2 km delší, jsme jim s Jirkou z taktických důvodů neřekli. A dobře jsme udělali, protože nejenže cesta to byla krásná, ale ještě jsme našli odbočku ke studánce (určitě kouzelné, nebo alespoň s živou vodou) :).

Šumava 2011 - den šestý









Výlet na Plešné jezero.













Jak vidno, každý den náročnost našich výletů stoupá. Dnes nás čekalo 20 km. Ale pěkně po pořádku.
Ráno jedeme okolo celého Lipna do Horní Plané a dál až na Jelení. Úzká silnička, tak pro jedno auto. Potkat tu autobus, couváme asi až do H.P. Naštěstí je ještě brzy, neboť jako správná ptáčata vstáváme a vyrážíme brzo ráno :D. Ani na Jelením nemáme problémy s parkováním, místa dost.
Hurá na kola a šlapeme na Plešné jezero. Nevím, jak se cítili správci otroků na plantážích, ale určitě podobně jako já, když jsem popoháněla Tomáše. Chápu, že na tom malém dětském kolečku je to fakt namáhavé, ale tolik stížností a řečí okolo by zřejmě nevydržel ani ten nejtrpělivější ze všech trpělivých světců. Natož já - cholerická matka. 6 km - z toho 3 po rovině a 3 do kopce, jsme zvládli za 2 hodiny. I s focením. To je, myslím, slušný výkon. Nahoře bylo hodně lidí, hodně kol a nádherně. Akorát slunce pálilo jako pominuté, v těch dlouhých kalhotách nám bylo docela vedro.


Cesta zpátky už byla v naprosté pohodě. Aby ne, když jsme svištěli pořád z kopce a jen jsme brzdili. A kluci byli protijdoucími a protijedoucími obdivováni, že to dokázali na svých kolech vyšlapat :). Byli za hrdiny. Když jsem pak viděla, jak děti s koly s přehazovačkou jedou napojeni na tyči za rodiči, změnila jsem se v tu ránu z matky cholerické v matku veskrze pyšnou a dmoucí se radostí nad svými ratolestmi. Takže kluci na Jelením dostali nanuky.

Tatínek nám odjel zaparkovat auto do Nové Pece a my po malé přestávce (na nanuky) pokračovali na kolech podél Schwarzenberského kanálu též do Nové Pece. Sraz byl někde po cestě. Nakonec jsme se sjeli téměř geniálně u Rosenauerovy kapličky, kde se kluci cákali a já se pokoušela při focení spadnout do kanálu (Schwarzenberského). Kdybychom se domlouvali, že se tam sjedeme, určitě se nám to nepovede.

Po cestě domů jsme doufali, že jsme kluky uondali a že budou spát......už si nějak nepamatuju, jestli se nám to podařilo, nebo ne...