25.11. - 199. den

Sněhuláček.
Přes noc zase připadl sníh. A protože dopoledne pěkně svítilo sluníčko, šli jsme s Lukym ven. Já zametala, on jezdil střídavě na kole, na motorce a s koštětem. Protože bylo nad nulou, sníh byl takový pěkně mokrý, lepkavý, přesně na sněhuláka. Zase tolik ho ale nenapadlo, takže jsme se museli spokojit se sněhuláčkem. Místo nosu šípek a na hlavu ten nejmenší květníček, co jsem našla. Lukáškovi se hrozně líbil, vlastně to bylo poprvé, co něco takového viděl, protože loňská zima byla téměř bez sněhu, a když napadl, nestačili jsme sněhuláka postavit. Pořád sněhuláčka oblejzal, píchal do něj prstíkem, až jsem měla strach, že ho ani nestačím vyfotit. :)

24.11. - 198. den

Alex.
Dneska dopoledne přišla švagrová se synovcem. Chtěli jsme si dát kafíčko a přehrát nějaké fotky, které jsem jí slíbila. Místo kafe jsme měly čaj a ani jsme si ho moc nestačily vychutnat, protože jsme pořád koukaly po klukách..... :) Lukášek se radostí z návštěvy skoro zjančil a Alexík zase rozvážně zkoumal barevné puzzle. K jídlu to nebylo, ale máma byla naštěstí nablízku. Jo, jak je to dávno, co tu takhle leželi Tomík a Luky?

23.11. - 197. den

Zase o rok starší.
Dnešek je mým dnem, mám narozeniny. A proto jsem se rozhodla, že na dnešní fotce budu já :). Bylo to těžké, protože dávám přednost tomu fotit, než být focena, ale nakonec se povedlo. A slibuju, že od zítřka už na těch fotkách zase bude něco hezkého... :-D

22.11. - 196. den

Bílo.
Včerejší sníh neměl dlouhého trvání. Celý den bylo nad nulou a odpoledne dokonce začalo pršet. Ale v noci přituhlo a déšť se opět změnil ve sněžení. Do rána jsme měli bílo. Není to žádná obrovská sněhová nadílka, ale kluky potěšila. Na sněhuláka to nebylo, tak jsme vyrazili jen na procházku. Sluníčko svítilo, sníh krásně jiskřil, prostě pohoda. Jenže najednou se přihnal velký mrak, ani jsme si nestačili všimnout odkud a nastala taková sněhová vánice, že jsme málem neviděli na cestu. Domů jsme dorazili úplně promočení, poslední kus byl do kopce po poli, kde nebylo, kam se schovat..... A když už jsme byli konečně doma v teplíčku, venku svítilo sluníčko a nebe modré....

21.11. - 195. den

První sníh.
Tak už je to tady. Už žádné babí léto, už žádný teplý podzim. Zima je připravená. Teď je otázkou, zda jsme také připraveni my na ni.

20.11. - 194. den

Malí indiáni.
Lukášek se konečně přestěhoval z malé postýlky a patřičně si to užívá. Spí teď s Tomíkem v pokoji; Luky v malé posteli, Tomík - zatím- na válendě. Budeme mu muset koupit novou velkou postel, ale zatím jsme měli smůlu. Je mi ho trošku líto, protože válenda je stará ( nejméně 30 let) a i když se na ní nespí zase tak nejhůř, není to prostě ono. Ale Tomáškovi se to ohromně líbí. Je na velké dospělácké posteli, tak je spokojený. A navíc stejně každou noc chodí spát k nám..... :)

19.11. - 193. den

Sklo.
Dneska jsem měla pěkně rozlítáno. Ráno jsme byli s Tomáškem na očním. Šilhá na levé oko, prostě to zdědil po mě. Naštěstí jinak je očičko v pořádku, vidí dobře, takže dostal jen slabé brejličky a v lednu máme přijít znovu a uvidíme, co dál. Zaplaťpánbů za to, já už se psychicky připravovala na okluzor. Od paní doktorky jsme moc pospíchali do školky, protože zrovna ten den měli divadlo. Chudák Tomášek, vlál za mnou celou cestu od tramvajové zastávky :). Ale stihli jsme to, dokonce si dal i sváču. A já pokračovala v krasojízdě. U našich si vyzvedla Lukáška, kterého ráno přivezl Jirka, a autobusem jsme dojeli k autu, které jsem ráno zaparkovala na okraji Plzně. Rychlý oběd a znovu do auta, Luky bude odpoledne u druhé babičky. Znovu domů, něco poklidit, nachystat se a do práce. Prostě den v poklusu. Ale zvládla jsem to. Jen ta dnešní fotka je taková zvláštní....prostě jsem si trošku zaexperimentovala :). Ale mě se to líbí. Právě proto, že je to takové zvláštní. Je v tom pohyb, stejně jako v dnešním dni.
P.S. Jsem na sebe hrdá. Tentokrát jsem nezaparkovala na kraji města, ale dojela jsem autem AŽ do Lobez. Tak teď už jen ten poslední úsek - až k našim na Slovany... :)

18.11. - 192. den

Zima.
Ráno bylo -6. Tahle fotka je focená v Plzni (kde bývá tak o 2-3 stupně tepleji než u nás) okolo desáté dopoledne. Všechno bylo krásně ojíněné a klidné. Když jsem se tamtudy vracela o hodinu a půl později, už to tak krásně namrzlé nebylo... :)

17.11. - 191. den

Výlet.
Počasí jako na houpačce. Jeden den zima a mlha, člověku se ráno nechce ani vylézt z postele a druhý den svítí sluníčko a přímo to člověka láká ven. Oběd neoběd, tatínka jsme dopoledne nechali doma a vyrazili. Tomášek chtěl jít na jezírko a měl to přišlo jako dobrý nápad. U řeky by byl stín, sem krásně praží slunce, takže nám zima nebude. Původně jsem myslela, že dojdeme po cestě jen k ceduli a pak se zase stejnou cestou cestou vrátíme zpátky k silnici, ale kluci chtěli jít na další vyhlídku. Času jsme měli dost, protože Jirka slíbil, že oběd dodělá, tak jsem je nechala. Nakonec jsme po haldách obešli téměř polovinu jezírka, i když jsem chvílemi měla docela strach, který z nich mi tam spadne jako první. Na našem oblíbeném fotografovacím stromě si kluci zahráli na traktor (nevím, proč zrovna traktor, na výlety vždycky jezdíme autem :-D) a pak už jsem hledala cestu domů. Samozřejmě jsme jí přešli a vzali to oklikou, ale nakonec jsme šťasně sešli k silnici a pak už nás čekal jen ten kopec domů......

16.11. - 190. den

Hurááááááá.
Od rána mlha a zima. Zase jsme celý den doma a děti se začínají nudit. Dopoledne jsme tu měli návštěvu se třemi dětmi a klukům ta společnost teď chybí. Tak už jsme stačili uklidit všechen nepořádek, který děti udělaly, když jsme my domlouvali společného Silvestra, postavili jsme s Tomíkem asi 4 garáže, které nám Luky v nestřežené chvíli vždycky rozebral. Hráli si na vlakové neštěstí se spoustou houkajících sanitek na policisty a dokoukali Vinnetoua, kterého v podvečer dávali na Markýze. Pak šel Jirka ostříhat Tomáška a my s Lukym jsme vybrali pár fotek pro Renču. Teď už bude brzy večerníček, koupání, pohádka a pak už snad bude klid....... :)

15.11. - 189. den

Odrazyna vodě.
Namlsaná z Plzeňských trhů zašla jsem dneska i na místní Vánoční trh. Nic pěkného jsem tam neviděla, co bych potřebovala, jsem nesehnala a protože mi to tam spíš připomínalo vietnamskou tržnici, rychle jsem se zdekovala. Navíc bylo venku krásně a relativně teplo (zvlášť po mlžnatém pátku), takže jsem si říkala, proč se někde mačkat, když můžeme jít na procházku. U řeky bylo nádherně. Luky házel kamínky do vody a radoval se, jak to žbluňká a já experimentovala se záběry. Tohle mě strašně baví.....

14.11. - 188. den

Svatomartinské trhy.
Dnes jsem se po dlouhé době dostala do Plzně na trhy. Zkrátka jsem ráno naložila dítě do auta a jelo se. Zaparkovali jsme na okraji a pokračovali tramvají, což se Lukymu moc líbilo. Hlavně cinkání a potom taky signál při zavírání dveří. Asi budeme muset jezdit častěji, hodnější dítě jsem už dlouho neviděla.
Trhy ho už tolik nebavily, hračkám jsem se totiž obloukem vyhýbala. Teprve když jsme našly tohohle pána, který tkal na stavu, zase se uklidnil a pozorně sledoval. Myslím, že kdyby nebyla taková zima, stojíme tam ještě teď :-D

13.11. - 187. den

Kolo.
Asi budeme muset koupit druhé kolo. Tohle dostal Tomík před rokem od Ježíška a už tehdy se mu na něj Luky sápal. Dnes už se regulérně pokoušel šlapat jenže sedlo bylo moc nahoře a on špatně dosáhl na šlapky. Když jsem mu sedlo snížila, byl nadšený a hned se chystal jezdit. Byla to legrace, upřeně zíral na nožičky, řídítka otočená úplně na stranu, takže jezdil dokolečka jako pejsek, když honí vlastní ocásek.... :)

12.11. - 186. den

Co mám fotit?!?
Klasika. Je středa, pracovní den, od rána jsme v Plzni. Počasí strašné, takže fotka z venku nehrozí. V jedenáct večer jsem si s hrůzou uvědomila, že pro dnešek zase NEMÁM fotku. potichu jsem se vyplížila do pracovny, abych nikoho nevzbudila a dumala, co zvěčnit. Lampu? Štosy papíru? Krabici s papírovými kapesníčky? Blbost! Nakonec to vyhrála klávesnice.Taky už by sis zasloužila trochu vyčistit.....

11.11. - 185. den

Sněm, nebo hromadná dovolená?
Při dnešní procházce jsme s Lukym objevili "Zlaté písky" pro ploštice. Seděli tam na stromě nalezlé těsně vedle sebe a evidentně se vyhřívaly. Bylo to až směšné, strom zdálky vypadal jako pokrytý rezavými skvrnami. Lukášek samozřejmě začal hned ploštice ze stromu shazovat a měl ohromnou legraci ze všeho toho hemžení... :)

10.11. - 184. den

Barvy.
Počasí nám přeje. Když se Luky vyspal, venku nádherně svítilo sluníčko a teploměr ukazoval neuvěřitelných 14 stupňů. Bylo jasné, že toho musíme využít a vyrazili jsme na dlouhou procházku. A já doufala, že se mi podaří alespoň jedna hezká fotka...

Už včera se mi zdálo, že foťáček není tak úplně v pořádku. Při zoomování mě někdy jakoby nechtěl poslouchat, reagovat se zpožděním a neochotně. Dnes ráno už zoomovat nešlo vůbec. Úplně jsem zpanikařila, protože jiný foťák nemám a ten nový je sice u Ježíška objednaný, ale do Vánoc je ještě daleko. Nakonec jsem se smířila s tím, že buď budu fotit bez zoomu, nebo si prostě koupím nějaký malý kompakt. Naštěstí všechno dopadlo dobře. Manžel foťák rozebral a zjistil, že u zoomovacího kolečka byl zaseklý malý ulomený kousek plastu. Zřejmě se to stalo, když si s foťákem hráli kluci a jak nosím foťák při procházkách v kapse, tak ten malý kousíček uvnitř putoval a nakonec zapadl a zasekl se. Teď už je zase všechno v pořádku a já můžu ocenit, jak šikovného mám manžela. :)

9.11. - 183. den

Červená.
Mám ráda svíčky. Už jako malá jsem ráda chodila s babičkou na hřbitov, protože jsem jí mohla pomáhat zapalovat svíčku :). A mít na stole zapálenou svíčku je pro mě symbol pohody. A také toho, že se blíží vánoce. Tahle svíčka sice není moje, ani není zapálená, dokonce není ani vánoční. Zaujala mě na ní ta krásná červená barva, která v kombinaci se zelenými lístky a hnědavým přechodem svíčky přímo strhává pohled. A hřeje. V očích i na duši :)

8.11. - 182. den

Dort.
Můj první netradiční dort. Zatím jsem vždycky dělala jen klasické kulaté, letos poprvé jsem se odvážila na netradiční. Původně jsem přemýšlela nad mašinkou, ale na vláčky je spíš Tomášek. Pak mě napadl pejsek, protože ty má Luky moc rád a svého velkého plyšového hafana tahá všude. Ale neměla jsem kulaté nerez misky na korpus, tak jsem skončila u autíčka. Vymyšlené jsem to měla báječně. Korpus jsem si upekla a připravila už předem a dnes jsem ho chtěla jen dozdobit. Jenže když jsem naplnila sáček krémem, a začala zdobit, zjistila jsem, že je protržený a že mi krém leze všude možně, jen ne tudy, kudy má. Zkusila jsem si tedy vzít obyčejný igelitový pytlík, ale skončilo to úplně stejně. Zjistila jsem, že takový ten nástavec, co drží stříkací hlavice, má po stranách ostré hrany a ten pytlík mi vždy protrhne. Takže letěl do koše, za ním oba pytlíky a ke slovu přišel letitý nástroj na výrobu sušenek. Tím jsem ale bohužel mohla dělat jen ozdobné "bobky", takže autíčko nakonec jako autíčko až tak nevypadá. :(
No nic, třeba se mi to povede příště........jestli tedy nějaké příště bude!

P.S. Dort je prudce jedlý, ba přímo výtečný. Takže vlastně úspěch.
P.P.S. Hned, jak se dostanu do města, koupím pořádnou zdobičku na dorty!!! :)

7.11. - 181. den

Lukášek slaví narozeniny.
Je to hrozné, jak čas letí. Už jsou to dva roky, co je tenhle svérázný človíček na světě. Baculaté a pohodové miminko, které tak strašně rychle vyrostlo. Svéhlavička, která si jen tak nenechá něco namluvit či vymluvit. Všetečka, který musí vše vyzkoušet, prozkoumat a rozebrat.

6.11. - 180. den

Auto.
Dnešní den je automobilový. Prostě auto na sto způsobů... Auto, které kreslím klukům na papír a tabulku. Auto, pro které stavíme velkou garáž z Lega a kostek. Auto, kterým jsme s Lukym vyrazili do Třemošné na poštu. Mám pocit, že za chvíli budu mít místo rukou volant.....
A večer auto poslední. Auto, které je teď prostě nejdůležitější, protože jestli se nepovede, tak bude sobotní oslava Lukyho narozenin bez dortu!

5.11. - 179. den

Chvála obyčejných věcí.
Celý den chodím a snažím se nepodléhat panice, že ještě nemám dnešní fotku do projektu. Už jsem se bála, že budu muset vyfotit bagr, který se tu od rána pokouší překopnout vodovodní potrubí.....

4.11. - 178. den

Člověče, nezlob se!
A hlavně udrž nervy na uzdě! Venku zima, sychravo a bílo. Uvnitř 2 raubíři, kteří se neustále perou, pošťuchují, berou si hračky a hlasitě se dožadují spravedlnosti. Dva miláčci, kterým musím každou hodinu odsát nos a kteří co 10 minut chodí s požadavkem: "mámo, vysmrkat!"
Už jsem si zahráli pexeso, dva druhy člověče nezlob se i mapu (Carcassonne). Kdy už bude konečně ten Večerníček????????? :)

3.11. - 177. den

Mazlíček.
Tomášek má zase rýmu a kašel. Sice mu tentokrát nevyletěla teplota, ale protože ten kašel byl opravdu ošklivý a nos měl také ucpaný fest, nešel do školky a zůstal se mnou a Lukym doma. Dopoledne to s nimi ještě šlo. Jenže po obědě Tom odmítl spát a nebavilo ho ani hrát si potichu v pokojíčku. Takže chodil a prudil.... a pokřikoval...a vzbudil Lukáše, který mohl klidně ještě další půlhodinu spát....

2.11. - 176. den

Oko.
Nudím se. Venku je přímo hnusně, všude se válí šedivá mlha a ani sebemenší náznak zlepšení. Číst se mi nechce, kdybych si pustila nějaký film, děti by se určitě ihned vzbudily. Ještěže mám ten foťák. Ale nějak to pořád není ono. Chtělo by to pořádný objektiv. asi budu muset napsat Ježíškovi....

1.11. - 175. den

Haldy nad jezírkem v podzimním hávu.
Pořád ještě trvá docela hezké počasí. Jen si člověk musí počkat, až sluníčko protrhá nízkou oblačnost, která se vždycky ráno vytvoří. Nemám ráda inverzi! Je ošklivo, šedivo a málo světla. Když tohle počasí trvá celý den, zabydlí se u nás chmury a nuda. A to je ta nejhorší kombinace, která může být. Proto jsem ráda za každou chvíli, když se obloha pročistí a my můžeme jít ven. Tam se totiž vždycky najde něco zajímavého a pro nudu nebo chmury nezbyde vůbec žádné místo...

31.10. - 174. den

Sluníčko se vrátilo.
Neuvěřitelné se stalo skutkem a mé prosby byly vyslyšeny. Dopoledne bylo naprosto přepychové. Modrá obloha, sluníčko, všechny chmury byly rázem pryč a my si vyrazili užít ven. Pravda, teplota kolem 6 stupňů není to pravé ořechové, ale bude hůř.

30.10. - 173. den

Vichřice.
Noční déšť s vichřicí nám nechal na okně vizitku. A vlastně je to dobře, protože jinak bych ani nevěděla, že se v noci něco dělo. Po dlouhé době jsem spala skoro celou noc a nic mě nemohlo vzbudit, ani kvílení větru.

29.10. - 172. den

Vše je propojeno.
A všechno souvisí se vším. Tenhle den se opravdu nevyvedl. Počasí, moje nálada, Lukyho nálada, něco se prostě zvrtlo a mělo být jinak. Oba jsme protivní a nic se nám nechce, asi na nás něco leze... A ono se není čemu divit, když je venku tak hnusně.....A jsme zas u toho; všechno souvisí se vším a vše je propojeno!