Domů.Uteklo to nějak moc rychle. Už teď se mi stýská. Jsem hodně unavená, vymrzlá (tu čepici si fakt budu muset pořídit!), usmátá, ale šťastná, že jsme tu byli. Tolik báječných lidí pohromadě si dát ujít by býval byl prostě hřích.
***
Cestu zpátky jsem měla tak bezvadně naplánovanou. Oběd v Táboře, zastávka na Orlíku, procházka zámeckým parkem a pak domů.... Ve Škrdlovicích se prodíralo sluníčko a já jásala, jak budeme mít pěkně. I prd, velebnosti! Po deseti minutách jsme vjeli do mlhy, která nás věrně provázela až domů. Při průjezdu Táborem kluci spali (díkybohu, že alespoň chvíli bylo v autě ticho!) a přes Orlík jsme profrčeli, protože venku bylo vážně hnusně. Tak snad jindy...
Žádné komentáře:
Okomentovat