
V zazimovaném záhoně mi rozkvetl vlčí máček... Vypadá tak křehce a nepatřičně. V létě bych ho vyrvala a vůbec se nad tím nezamýšlela. A teď mi ho bylo líto. Přes všechnu tu zimu a šedivo, mlhavo a deštivo vystrkuje svojí červenou korunku vstříc nepohodě a doufá, že se sluníčko prodere skrz mraky dřív, než mu vítr orve všechnu okvětní lístky...naděje prostě umírá poslední... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat