28.10. - 171. den

Kapka.
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes...... Ještě že se dají fotit alespoň ty kapky... :)

27.10. - 170. den

Hořící obloha.
Miluju východy slunce, kvůli kterým nemusím extra ráno vstávat. A když se při něm na obloze vytvoří takhle krásné barvy, miluju je ještě víc. Je zvláštní, jaké úžasné divadlo dokáže příroda vymyslet. A stačí pár minut a všechno je pryč. Jako kdyby se nikdy nic zvláštního nedělo.....

26.10. - 169. den

Tomášek se nechce fotit, Tomášek se fotit chce.
Já se z těch kluků zblázním. Když vytáhnu foťák a oni si toho nevšimnou, je všechno v pohodě. Jenže takhle mohu dělat jen snímky z velké vzdálenosti. Jakmile chci nafotit nějaký detail, je zle. Buďto prchají do dáli, točí se zády, či začnou dělat opičky a grimasy, nebo vyrazí směrem ke mě, postaví se mi těsně před objektiv a chtějí vidět obrázky. Takže podaří-li se mi občas takováhle momentka, která je navíc i zaostřená, je to malý zázrak. :)

25.10. - 168. den

Oheň.
Můj živel. Jsem střelec, ohnivé znamení, a oheň jako takový mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Tohle je můj druhý pokus o jeho nafocení. Trošku jsem experimentovala a snažila se ho nafotit jinak, než tehdy.

24.10. - 167. den

Zmrzlá zahrada.
Ráno jsme na teploměru měli -4 stupně a všude, kam jsem se podívala, bylo bílo. Bylo to, jako by mi zahradu v noci někdo pocukroval. Ale pořádně. Nejzvláštnější byly zmrzlé pavučinky babího léta, které se změnily v ledové visuté mosty. Prostě nádhera! Ale stejně se na zimu vůbec netěším....

23.10. - 166. den

Obrázek.
Vždycky jsem se v duchu smála lidem, kteří měli lednici obloženou vzkazy, fotkami a různými obrázky. Nechápala jsem, proč to dělají, co se jim tak líbí na lednici, z jejíž dveří vlají cáry papíru. Ještě bych tak pochopila ty vzkazy. Paměť je potvora a co si člověk nenapíše, to neví, ale to ostatní...??? Jenže teď máme doma školkáčka a ten si občas domů hrdě přinese nějaký svůj výtvor. A najednou je mi to jasné. Ta pýcha a hrdost v očích toho malého človíčka, že něco, co ON stvořil, je takhle vystaveno všem na očích, stojí za to. Už se těším, až do školky začne chodit i Lukáš, jen bych si asi měla sehnat větší zásobu magnetů..... :)

22.10. - 165. den

Obrázek z nouze.
Lepší fotku dnes nemám. Je středa, den, kdy chodím do práce a celý den jsme v Plzni. Jenže dneska se nestalo nic, co by stálo za to fotit. Žádné převratné události, žádní noví lidé. Vše pěkně v pohodě, při starém a jako vždy. A to je vlastně dobře... :)

21.10. - 164. den

Motýlí labužník.
Ještě nedávno mě tenhle krasavec honil po zahradě a po cestě a nedovolil mi žádnou pořádnou fotku. A dnes? Mohla jsem si vybrat z jakého úhlu si ho vyfotím, klidně jsem si mohla stoupnout na kámen těsně vedle něho, cokoliv. Jen se mu nelíbilo, když jsem mu zastínila sluníčko a on se nemohl vyhřívat. To pak dotčeně poodletěl.......aby si za 20 vteřin sedl na to samé místo jako předtím. :)

20.10. - 163. den

Nebeská křižovatka.
Jak já závidím všem těm letadlům jejich cesty. Nějak příliš mi připomínají, jak už je to dlouho, co jsme byli poznávat cizí kraje. Těším se, jak začneme s klukama o víkendech jezdit po výletech. Možná už na jaře......určitě na jaře... :)

19.10. - 162. den

Veselý šašek.
Každé dítě má svoji oblíbenou kočárkovou hračku. Tomášek měl červeného hrocha, kterého jsem na škole používala jako mačkací a odreagovávací talisman, Lukášek měl zase hrací a šustící sluníčko. Na Alexově kočárku vesele cinká barevný dřevěný šašek. Nevím, jak dlouho bude trvat, než mu ho Tomík nebo Luky utrhne. Zatímco dřív je víc zajímalo miminko v kočárku, teď si ho ani nevšimnou a hned se sápou po hračce..... :)

18.10. - 161. den

Babí léto.
Poslední záchvěv tepla v jinak chladném období roku. Prosluněné dny, které nám připomínají, jak neradi se loučíme s létem a teplem. A tisíce jemných vlákýnek, které poletují vzduchem a zachytávají se, kde se dá.......

17.10. - 160. den

Východ slunce.
V říjnu se už východ slunce fotí dobře. Člověk kvůli tomu ráno nemusí zvlášť vstávat, stačí, když po sedmé hodině otevře okno a uloví pár záběrů. Pravda ovšem je, že mlhy, které jsou v téhle době hodně časté, takové pohodlné focení spolehlivě překazí. Ale dnes ráno mlha nebyla. Nebe bylo krásně zbarvené a sluníčko probleskovalo mezi černými stromy na kopci. Když jsem začínala fotit, bylo ještě celé schované. Na posledním snímku se už vyhouplo nad stromy .....

16.10. - 159. den

Nepostradatelné nicotnosti.
Tenhle kablík je hrozně důležitý. Bez něj by se fotky nedostaly do počítače. A přitom je to taková malá, dlouhá, nanicovatá věc.

15.10. - 158. den

Smysl pro detail.
U rodičů máme 90 let starý klavír, na který jsme se všichni učili hrát. Je už starý, opotřebovaný, špatně naladitelný, ale pořád z něj vyzařuje určité kouzlo, které nám brání zbavit se ho. Chyběl by nám. Zbylo by po něm prázdné místo, které by se hrozně špatně zaplňovalo. Ten krásně zdobený klavír se prostě stal naší součástí.......
A navíc, kam bychom před vánoci odkládali podnosy s napečeným cukrovím??!!!....... :-D

14.10. - 157. den

Co má větší váhu?
Dnešní procházka byla mobilová. Lukášek si doma postavil hlavu a že bez mobilu v ruce ven za žádnou cenu nepůjde. Ovšem jen tak ho držet mu samozřejmě v žádném případě nestačilo!!! Musela jsem mu pustit písničky, a pak teprve byl spokojený a ochotný vytančit za mnou ze dveří ven a ze zahrady na cestu. Vypadal trošku jako tančící derviš v záchvatu padoucnice, ale byl hrozně spokojený a pořád mačkal tlačítko, aby písnička hrála znovu a znovu. Dokonce ani při průzkumu kamenů a kamínků odmítal telefon odevzdat...... :)

13.10. - 156. den

Kapičky pro štěstí. Konečně!!! Konečně se mi podařilo najít pavučinu s kapičkami rosy. Nebo to byl déšť? To už je teď jedno, hlavně, že jsem si jí všimla, protože o hodinu později, když jsme šli ven, tam sice pavučina stále byla, ale už úplně suchá...

12.10. - 155. den

.....naše malé soukromé "sluníčko"....

11.10. - 154. den

Byli jsme v Praze a vyklubal se z toho báječný výlet. Původně jsme tam strejdovi a tetě vezli jen opravený satelit. Takže jsem počítala s tím, že ho Jirka pomůže zapojit a odpoledne půjdeme či pojedeme na nějaký výlet, protože hlásili hezké počasí. Mlha sice vydržela déle, než jsem počítala, ale když se kluci vyspali, bylo už pěkně. Na Břevnově byla zrovna pouť, takže jsme další program nevymýšleli a vyrazili na ni. Což o to, peněz jsem měla dost, ale peněženka zůstala v autě :)..... Naštěstí Jirka u sebe měl i hotovost, takže šel s klukama na autodrom a Tomík ještě na autíčka-trucky. Pak jsme objevili skákací hrad, kde se děti rozdováděli tak, že jsem měla obavy, aby se jim nic nestalo a nakonec jsme skončili na dětském hřišti. Po cestě domů jsme ještě zastavili v Ikee (na nákupy a na večeři) a domů dorazili až po deváté večer........

10.10. - 153. den

Den zlatého listí.......Ten nádherný javor už je skoro holý. Tak mě napadlo, že toho využiju a nafotím kluky v listí. Luky sice moc dobře nechápal, co po něm vlastně chci :), ale když jsem si začala hrát s ním, zalíbilo se mu to a začal řádit. Pak už stačilo, jen zapnout foťák a cvakat jednu fotku za druhou.....

9.10. - 152. den

Mů první zachycený podzimní západ slunce. Celé dopoledne byla mlha, která se začala rozpouštět, až když jsem odjížděla do práce. A když jsem se vrátila, zase už se slunce schovalo za oblačnost. Jen na chvilku sluníčko vykouklo .......

8.10. - 151. den

Vzpomínky......křehké myšlenky, které se tak snadno ztrácejí. A proto se je snažíme uchovat, jak jen to jde. Vzpomínky jsou krásná věc. Je to náš soukromý poklad, který musíme vší silou chránit...

7.10. - 150. den

Den s velkým D. Nejenže jsem dostala několik dobrých zpráv, ale podařilo se mi ulovit fotku, na kterou jsem pyšná.

Ranní mlha zmizela báječně brzo, takže jsme s Lukym mohli vyrazit ven. Napřed chtěl, potom zase, že nepůjde a nakonec jsem ho přemluvila, že udělá hačí do kočáru a pojedeme se podívat na koníčka. V ohradě koníček nebyl, tak jsme popošli až k hřišti, kde jsou houpačky. On si hrál a já začala fotit. Ty uschlé dubové listy s krůpějemi vody vypadaly tak úžasně. Takže jsem zalehla do (mokré!) trávy a jala se ostřit. Ostřím, ostřím, zkouším fotit z různých úhlů a najednou vidím, jak dítě mizí v dál a volá: .....mámo íhaháááá.....malá! Lukášek uviděl koníčka, jak se pase kousek od hřiště a už si ho uháněl pohladit. Jen taktak jsem ho dohnala... :)

6.10. - 149. den

Prší! A zahrada je krásně orosená, tak se toho musí využít :)

5.10. - 148. den

My máme parní stroj, úžasné síly zdroj...... zpívala kdysi skupina Plavci. My nemáme parní stroj, nýbrž stroj benzínový, ale úžasné síly zdroj je to také. A hlavně s ním konečně zoráme tu poslední neupravenou část zahrady...

4.10. - 147. den

Tento víkend jsme se měli zúčastnit velké podzimní akce. 3 rodiny, 8 dětí, chata na křivoklátsku, cesta za pokladem, pouštění draků..... prostě dobrodružství! Velká podzimní akce nakonec vypadala tak, že 1 rodina se omluvila komplet a z druhé její větší polovina. Tudíž to dopadlo tak, že přijela naše nejlepší kamarádka Saša jen se svou nejmladší dcerkou a udělali jsme si malou poklidnou procházku okolo řeky. A protože foukal dost silný vítr, došlo i na pouštění draka. Tedy vlastně vážky, ale to je fuk, hlavně že se to líbilo dětem....

3.10. - 146. den

Příprava na jaro. Až se mě jaro zeptá, co jsem to dělala na podzim, odpovím: "....snažila se zasadit tu spoustu tulipánových cibulek, které jsem v létě vykopala!" Jen není dobré sázet cibulky tam, kde už jsou jiné, které jsem v tom létě vykopat zapomněla... :-D

2.10. - 145. den

Červený lísteček. Ani bych si ho byla nevšimla, ležel na silnici těsně u zastávky autobusu. Ovšem Lukášek ho viděl hned. Sedl si k němu na bobek a jal se ho zkoumat. Nejvíc se mu líbilo, jak se ta voda uprostřed hezky leskne....

1.10. - 144. den

Když fotit na podzim, tak PODZIM se vší parádou! Všimla jsem si, že letos málo stromů mění barvu listí do červena. Většina listů zatím žloutne nebo hnědne. Tenhle javor je zatím jednou z mála výjimek, kterých jsem si všimla. Moc se mi líbí, jak jsou na tak malém prostoru natěsnány všechny ty barvy. Škoda, že foukal silný vítr a já nemohla nafotit detail těch nejkrásnějších listů....třeba ještě bude příležitost. :)

30.9. - 143. den

Potřebuju květinové pohlazení na duši. Dnes jsem vtrhla do zahrádky jako tajfun a polikvidovala polovinu afrikánů. Což o to, ty v truhlíkách už stejně vypadaly trochu vyžile, ale ty ze záhonu byly jen lehounce přemrzlé, takže vypadaly téměř normálně. Bylo mi jich líto, ale dokud jsou v zemi, nemůžu zasázet tulipány a narcisky..........achjo, nechci podzim a hlavně nechci ZIMU!!!

29.9. - 142. den

Tenhle obrázek snad ani žádný komentář nepotřebuje. :-D Jo, jo, od té doby, co Tomík začal chodit do školky, nám ten hoch nějak vyrostl......

28.9. - 141. den

Krásné podzimní počasí přímo vybízí vyrazit na procházku. Jenže zkuste o tom přesvědčit dva rarášky, kteří si zrovna usmysleli, že nutně musí tu garáž z Lega dostavět. Hned teď. Jenže každý chce garáž co největší a nejlépe ze všech kostiček. Takže zatímco jeden staví, druhý mu ji z druhé strany rozebírá......
V lese bylo krásně. Nefoukalo tam a až na Tomíkovo hulákání "maminkoooooo.....počkej na mě...." tam byl i klid. Dokonce jsem našla i 4 jedlé houby a několik nááááádherných muchomůrek červených :)

27.9. - 140. den

Stal se ze mě lovec motýlů. Tohohle krasavce jsem si prostě nemohla nechat ujít. Ta jeho oka na křídlech tak krásně jiskřila..... A on, potvora, jako kdyby to tušil, začal si ze mě dělat dobrý den! Vždycky si někam sedl, vyhříval se a určitě po očičku sledoval, jak se k němu opatrně plížím - blížím. Ještě i zaostřit mě nechal, ale v okamžiku, když jsem už už mačkala spoušť, frrrrrrrr...... a byl pryč. Přeletěl vrátka, chvilku poletoval nad cestou, pak si vybral nějaké místečko a zase se vyhříval. Takže jsem se opatrně připlížila za ním na cestu, zaostřila a frrrrrr... byl v tahu! Chvilku si poletoval sem a tam, přeletěl plot a už byl zase u nás na zahradě a vyhříval se na kameni ve skalce....... Věřte nebo ne, tohle se opakovalo asi 8x. Jestli mě někdo sledoval, musel se královsky bavit, jak neustále přelézám plot do zahrady, ze zahrady a jak jako blázen lítám za motýlem. Opravdu už mi chyběla jen ta síťka... :D.
Nakonec se usadil na vyhřáté fasádě.

26.9. - 139. den

Kam se podívám, všude okolo mě jsou barvy. Zelená, žlutá, hnědá, červená.....Když se zadaří a ranní mlhy podlehnou slunečnímu svitu, je najednou okolo mě úplně jiný svět. Jednou jsem někde slyšela, že tajemství zvláštního podzimního světla je v tom, že ve vzduchu je méně kyslíku a proto se všechno zdá mnohem měkčí. Nevím, jestli je na tom něco pravdy, ale je fakt, že pokud srovnám slunečný jarní a podzimní den, světelné podmínky jsou úplně jiné..... A ať už to tím kyslíkem je, nebo není, díky za tuhle odlišnost. :)