26.1. - 26. den (261. den)

Náladovka.
Smutné šedivé dny přetrvávají. Naštestí alespoň neprší a tak se i občas dostaneme ven. Sice se slušně dá chodit jen po silnici, protože na ostatních cestách je ledovka, ale alespoň na malou procházku to jde.

25.1. - 25. den (260. den)

Vzpomínka na dědu pradědu.
Stáří je neúprosné a smrt nemilosrdná. Přijde a nikdo s tím nic nenadělá. Myslíme si, že jsme připraveni a stejně nás to vždy překvapí a zasáhne naplno. Ať jsme jakkoli silní, dolehne to na nás a není před tím úniku. Stále se mi hlavou honí myšlenky, že jsme se ani nerozloučili......a že už to nikdy nenapravíme. Ale máme vzpomínky a ty nám nikdo nevezme....

24.1. - 24. den (259. den)

Klíčník.
Lukášek by se dobře uplatnil v listopadu '89 na Václaváku. Cinkat klíčemi umí mooooc dobře. :-D
Cinká dobře, cinká rád a cinká s vervou.....až jsem měla trošku strach, aby si neublížil.

23.1. - 23. den (258. den)

Přepadovka.
Odpoledne jsme byli příjemně přepadeni. Alexíkovi se nechtělo spinkat, a protože venku nepanovalo zrovna přívětivé počasí, zastavila se s ním Renča u nás. Tomík s Lukym spaní taky zrovna moc nedali, takže to vůbec nevadilo. Tomík se choval jako chůva, seděl u Ajíka a podával mu hračky, Lukášek se hned začal opičit a začal na něj sypat puzzle a lego, aby si taky Alex mohl skládat. :) Lego jsem radši zabavila, přeci jen ty maličké kousky nejsou to pravé pro 7 měsíčního objevovatele, puzzle nechala. S tím se přece dá začít v každém věku...

22.1. - 22. den (257. den)

Šašek.
Lukášek je neuvěřitelný kašpar. Vypadá jako andílek, ale očička se blýskají samou čertovinou. Dneska při obědě zase začal předvádět své "ksichtíky". Jen tak. Asi měl hodně dobrou náladu, protože nikdo kromě mě už doma nebyl. Samozřejmě v okamžiku, kdy jsem na něj vytáhla foťák, s tím přestal a dokud na něj byl namířený objektiv, vzornější dítko byste nešli. A pořád po očku kontroloval..... a v okamžiku, kdy jsem foťák vypnula, s tím začal znovu. :-D

21.1. - 21. den (256. den)

Klavír.
Láska i prokletí, zdroj mé obživy. Nástroj, který se celý život pokouším ovládnout, ale stále ovládá spíše on mě... :)

20.1. - 20. den (255. den)

Kapka.
Mrazy jsou pryč. Vystřídala je šedivá zatažená obloha a déšť. Ani mi nepřipadá, že by se nějak oteplilo, mě je zima pořád. Ale vzhledem k tomu, že cesta okolo našeho domu se proměnila místy v bahenní lázně a místy v kluziště, nějaká změna počasí tu tedy určitě je ;).

19.1. - 19. den (254. den)

Zimní náladovka.
Ráno jako vymalované. Modré nebe, jasno. Sníh se třpytí a ani tolik nevadí, že je ho pořád míň a míň. Takovéhle dny mám ráda. Sluníčko a modrá obloha mě nabíjejí energií a s ní se dostavuje i dobrá nálada.

18.1. - 18. den (253. den)

Energie.
Po týdnu jsme se konečně zase dostali ven. Kluci vystřelili takovou rychlostí, že jsem absolutně nestíhala. Než jsem stačila zakleknout, zacílit a zaostřit, byly fuč a já viděla jen bílou cestu. Připomínali mi zajíce. Úplně stejně kličkovali, honili se a už chybělo jen to panáčkování :D. Tak jsem to prostě riskla a cvakla pár fotek jen tak od boku. Tahle byla nejméně rozmazaná....

17.1. - 17. den (252. den)

Kouzelná bedýnka.
Večer jsem Lukáškovi pustila televizi. Dávali Mašinku Tomáše, kterou Tomášek zbožňuje a Lukášek to od něj převzal. Napřed nadšeně křičel na Tomíka, aby honem přišel, že je MAŠINKA TOMÁÁÁÁÁŠ!!! A pak si sedl a celou dobu nespustil oči z televize. Jen po mě trošku dotčeně loupl pohledem, co že ho jako ruším a bleskám mu do očí... :D

16.1. - 16. den (251. den)

Pexeso.
Tomáškovi je konečně líp. Antibiotika zabraly, horečky ustoupily a "rýma" už taky pomalu mizí. Už má náladu i na pohádky a hry. Takže jsme vytáhli soubor her a začali. Člověče pro nejmenší už hraje jako fík, takže jsme přešli na normální s počítáním. Pak jsme hráli jakési Husy a Žížalky a navrch jsme si dali pexeso. Ještě nedávno jsem byla přesvědčená, že se ho snad nikdy nenaučí. Nebyl schopen si zapamatovat kartičky, pořádně nepochopil ani smysl té hry. A najednou mě poráží! Pravda, zatím hrajeme lehčí verzi jen s 24 kartičkami, ale stejně! Od té doby, co hraje pexeso na Alikovi.cz se neuvěřitelně zlepšuje. A já se těším, že mi konečně roste nějaká konkurence... :)

15.1. - 15. den (250. den)

Zimní krajina.
Ven chodit nemůžeme a přitom ta zamrzlá krajina vypadá tak krásně. Všechny ty odstíny bílé, šedivé a černé. Pravda po delší době působí depresivně, ale po menších dávkách se to docela snese. Tenhle obrázek jsem vyfotila při cestě do práce. Je to polní cesta z "křižovatky" u Václava, kterou chodíváme na procházky do lesa a kudy v létě jezdívám na kole na kondiční okruh lesem. Není to focené z auta, to jsem si přeci jen netroufla, i když v první chvíli jsem o tom uvažovala. Ale zase taková zima venku nebyla a navíc těch pár kroků, které jsem od auta udělala té fotce hrozně pomohly. Ještěže člověk občas tu vrozenou lenost překoná... :)

14.1. - 14. den (249. den)

Vitamíny.
Chtě nechtě jsme ráno s Tomáškem jeli k doktorce. Připadala jsem si trošku jako blázen - nic mu není, na nic si nestěžuje, nic ho nebolí, jen má horečky až ke 40 a rýmu. Když se dr. podívala Tomovi do krku, bylo jasno. Prý je celý zarudlý a jsou chycené i mandle....Takže jsme dostali Tomovy první ATB a pokračovali do Plzně. Jirka s Lukym zatím nakoupili nějaké vitamíny, abychom nelehli celá rodina...Ach jo, děti by neměly být nemocné!!!

13.1. - 13. den (248. den)

Ledové krystaly.
Venku pořád mrzne a Tomášek má pořád horečku. Nemám co fotit, nemám na focení ani náladu. Vlastně nemám náladu vůbec na nic....Můj den ohraničuje teploměr, čípky proti horečce a Nurofen. :( Naštěstí přes poledne trošku vykouklo slunce. Nic moc, jen takový nesmělý pokus dostat se přes nízkou oblačnost, ale vykouklo. A když ozářilo ten před 14 dny napadaný a silně přemrzlý sníh, bylo to, jak když nám někdo po zahradě rozsypal diamanty. Škoda, že neumím nafotit pořádné makro. Asi bych na to potřebovala zvláštní objektiv, ale spíš to bude hlavou a rukama.....ale až já se konečně dokopu k tomu manuálu.... ;)

12.1. - 12. den (247. den)

Autoportrét.
Jsme zavření doma. Tomášek celý den horečkuje a já čekám, kdy začne i Lukáš. Zatím vypadá v pohodě, ale ze zkušenosti vím, že nejdéle do dvou dnů to chytne taky. Doufám, že to není chřipka. No a protože zase nemám vhodnou fotku do Projektu, zkusila jsem se vyfotit. A ejhle, výsledek je celkem ucházející... :) Takže pro tento měsíc mám autodokumentační foto splněno... :)

11.1. - 11. den (246. den)

Horečka.
Tom je nemocný. V poledne ho chytila zimnice a po odpoledním spaní mu vyletěla teplota nahoru. Žádné sáňkování ani bobování....a to jsme se tak moc těšili :(.
P.S. ... fotka je hrozná, ale žádnou jinou prostě nemám...nebyla doostřená, takže jsem ji musela projet Lightroomem, aby se na ni dalo alespoň trochu koukat...ach jo...jsou dny, kdy se nevede ale absolutně nic...

10.1. - 10. den (245. den)

Zmrzlá krása.
Dneska se k nám vrátila ta pravá krásná zima, jakou mám ráda. Sice mrzlo, bylo asi -10 st., ale svítilo slunce, nefoukal vítr a nebe bylo tak krásně modré, jako by ho někdo přetřel šmolkou. Nádhera. Takže bylo naprosto jasné, že nutně potřebuju jít alespoň na 20 minut ven sama, jen s foťákem. Jirka měl celkem porozumění, ohlídal kluky a já mohla vyrazit...

...vpodvečer bylo pořád ještě jasno a měsíc, který bude zítra v úplňku, byl obrovský....

9.1. - 9. den (244. den)

Mráz.
Pořád mrzne. A všechno začíná být krásně ojíněné, zřejmě se mění vlhkost vzduchu. Nemůžu říct, že by bylo přímo hezky, sluníčko nemá šanci se nízkou oblačností prosvítit, ale stejně jsme s Lukym vzali sáňky a šli si trochu zajezdit. Mráz byl pořádný, tváře jsme oba měli červené jako zimní jablíčka, ale zima nám tedy rozhodně nebyla. Alespoň mě tedy ne... :)

8.1. - 8. den (243. den)

Malý montér.
Lukášek hrozně rád něco rozebírá, montuje a zkoumá. Tuhle stavebnici sice dostal od Ježíška Tomík, ale naštěstí se kluci o hračky docela dělí, a tak není problém, když si ji Lukáš půjčí. Nejdřív se velmi pozorně díval, když jsem mu dělala tenhle bagr. A když byl hotový, vzal si šroubováček a stejně pozorně ho začal postupně rozebírat. Vydrželo mu to hodinu.... :)

7.1. - 7. den (242. den)

Kontrola.
Ráno jsme šli s Tomíkem oba na kontrolu očí. Tomíškovi rozkapávali očička, aby mu je mohli pořádně změřit a já šla na pravidelnou roční kontrolu a nechat si předepsat ještě jedny brýle, kdyby měl náhodou Luky zase destruktivní sklony. Už loni se mě p. doktorka ptala, jestli budu chtít předepsat nové obroučky a já, že ne, že až za rok, až půjdu do práce. Měla jsem tehdy dvoje - jedny obyčejné pro doma a druhé parádnější do práce. Týden na to, si Luky "půjčil" moje domácí brýle a urval jim jednu fajfku. Nechala jsem si to spravit, načež mi do týdne urval i tu druhou. A 14 dní na to si půjčil i moje parádní brýle. Ty naštěstí přežily. Takže bylo jasné, rok musím přežít jen s jedněmi a hlavně si nesmím zapomenout požádat o nové. Kontrola dopadla dobře. Tomík sice má na obou očích 2 dioptrie, ale vypadá to, že šilhání by se mělo ztratit a že to nebude tak zlé, jak jsem se obávala.

6.1. - 6. den (241. den)

Mrzne.
Mrzne, až praští. Dnes bylo celý den venku devět pod nulou. A já odmítám v takové zimě vystrčit nos (i cokoliv jiného) ven. I tahle fotka je focená přes okno obýváku. Lukášek sdílí mé pocity, protože odmítá jít i na procházku. Koukne z okna, konstatuje:"...zima. BRRRRR!" a jde si zase hrát. :) Kdyby alespoň svítilo sluníčko. Nabalili bychom se a šli na sáňky. Ale je šedivo a mrazivo a ošklivo...

5.1. - 5. den (240. den)

Na saních.
Přes noc napadlo asi 10 cm sněhu a pořád padá dál. Všude je krásně bílo a na teploměru celkem příjemných -5 stupňů. Takže dopolední program je jasný. Žádné uklízení, to si schováme na jindy, a vyrážíme se sáňky na kopec pod kravínem.

4.1. - 4. den (239. den)

Vánoční výzdoba.
Vánoce pomalu končí, zítra se nastupuje do práce. Ach jo! Jirka se už vysloveně těší, Tomášek se zase těší do školky a my s Lukym tu zůstaneme sami. Snad se nám nebude moc stýskat po všem tom ruchu. Asi budeme uklízet. To nám zabere hooodně času :) ....

3.1. - 3. den (238. den)

Oslava v Plzni.
Tatí zítra slaví 70. let, a tak jsme se sešli v Plzni, abychom to oslavili. A také dodatečně vánoce, protože na Vánoce jsme se neviděli. Brácha měl spoustu zážitků, protože přelom roku strávil na výletě v Londýně. Naši tam byli asi 3x při svých cestách a já dolovala své 15,5 roku staré vzpomínky. Kluci a Maruška si užívali stromečku, dárků, cukroví, dortu a toho, že jsou spolu a my ostatní si užívali spousty dobrého jídla (jako vždycky u maminky :) ) a rodinné pohody. A všechno to máme řádně zdokumentováno ;).

2.1. - 2. den (237. den)

Ledová nádhera.
Po obědě jsem vzala Marušku ven. Sluníčko se asi na 3 hodiny prodralo nízkou oblačností a byl by býval hřích toho nevyužít. Navíc jsem si chtěla nafotit led na potoce. A tentokrát se správným nastavením, abych na fotce neměla místo úžasných ledových útvarů jen rozmazanou bílou plochu. Což o to, nastavení se mi celkem povedlo (co mě, foťáčku!!!), ale tentokrát se mnou pro změnu nechtěly spolupracovat baterky. To mám za to, že jsem je na silvestra hned nedala dobít! Alespoň že se povedla ta jedna fotka... :)

1.1. - 1. den (236. den)

Na bruslích.
Sašiny návštěvy miluju. Dům je plný lidí, smíchu a činností. Hrají se hry, pořádají bojovky, na cestách za pokladem se baví velcí i malí... Dneska nás vytáhli na brusle. Sice to původně vypadalo, že místo bruslení půjdeme jen na procházku ( na Boleveckém rybníce se propadlo 5 bruslařů), ale když jsem dojeli na Kameňák a viděli tu spoustu lidí bruslících po celé ploše, bylo jasno. Žádná procházka, pěkně obout brusle a hurá na led. My bez bruslí (já, Tom a Luky) jsme vyrazili na led v botách a se sáňkami. Byla to paráda!!! A když mě ještě Saša půjčila na chvilku brusle, byla to paráda ještě větší. Kupodivu jsem se ani nezabila, ani nepřerazila a, přestože jsem na nich nestála přes 20 let, dokonce jsem i bruslila. A šlo mi to! :-D

PROJEKT 365 ...a jedeme dál!

Protože jsem se k Projektu 365 připojila až v květnu, skončil rok a já skončila u čísla 235. A co teď? Pokračovat dál až do 365? Začít nový pěkně se začátkem nového roku? Nakonec jsem se rozhodla pro takový kompromis. Začnu nový Projekt, ale zároveň dokončím i ten starý a těch 130 dnů bude zkrátka společných. Původně jsem tedy uvažovala i o tom, že těch 130 dní budu dávat fotky dvě, jednu za starý projekt a jednu za ten nový, ale vzhledem k tomu, že byly dny, kdy jsem na poslední chvíli sháněla alespoň jednu fotku, tuto geniální myšlenku jsem opustila. Nebudu si přece přidělávat zbytečně vrásky... :)

KONEC A ZAČÁTEK

Končí starý rok a s ním končí i jedna etapa našeho života.... Ale proč smutnit? Začíná rok nový a před námi je jeho nepopsaný list. Jaký bude? Lepší? Šťastnější? Bohatější? Bude především takový, jaký si ho uděláme! My jsme ti, kteří ho budeme žít, tak si ho užijme. A samozřejmě, co NEJLÉPE!!! :)