Šumava 2011 - den pátý

Dneska nás čeká výlet na kolech. Původně jsme chtěli jít po zelené značce z Loučovic do Vyššího Brodu. Okolo Vltavy, Čertových proudů a Čertovy stěny k "malému" Lipnu a vlakem zpátky. Pak nás napadlo jet to na kolech (v mapě je vedle zelené zakreslena i cyklostezka) a když už to pojedeme, můžeme rovnou z Lipna nad Vltavou (místo 7 km ujedeme 10km). A když už jsme byli v tom kombinování a vymýšlení, tak nás napadl geniální nápad. Ráno kluci odvezou auto do Vyššího Brodu a vrátí se vlakem do Lipna, já na ně počkám i s koly na Lipně a na kolech pak všichni vyrazíme znovu směr Vyšší Brod.

Když mě ráno nechali na Lipně, byla pěkná zima. Fučelo, lehce mrholilo a já se proklínala, že jsem si nevzala s sebou knížku. Ta hodina čekání by se zvládala mnohem líp. Konečně přijel vlak, kluci celí nadšení a s očima navrch hlavy jeden přes druhého vykřikují, jaká to byla paráda. Pak ještě koukáme, jak se otáčí lokomotiva (pan strojvedoucí má při pohledu na kluky o zábavu postaráno) a nasadit helmy a jedeme. První občerstvovací stanice - cukrárna v Loučovicích. Do Loučovic je cesta super - z kopce a po asfaltu, za Loučovicemi vjíždíme do lesa a pak mezi balvany. Asi tu včera docela dost pršelo, bláto je úplně všude. Tenhle úsek je vyloženě turistická trasa, kola musíme pořád přenášet přes balvany. Ale za chvíli jsme u Vltavy a já se těším na Čertovu stěnu. Ovšem ouha - při Vltavě vede trasa turistická a nás to žene nahoru k trati. Když se obě cesty zase spojí, je mi jasné, že Čertova stěna je už za námi. Ale nevracíme se. Klukům prý stačí, že ji viděli shora.

Do Vyššího Brodu pak dojíždíme po silnici, naštěstí jsme to přežili my, kluci i automobilisti. Oběd tam, co včera (slušný výběr za dobrou cenu a velké porce) a vyrážíme na dnešní druhý výlet, tentokrát pěšky k poutní kapli Maria Rast am Stein. Tedy, že to bude do kopce mi bylo jasné, ale zase tolik do kopce to být nemuselo. Radši už hřešit nebudeme ;).

Nahoře jsme vybrali zase jeden geopoklad, pátrání po druhém po půlhodině bloudění vzdali a rozhodli se, že dolů to vezmeme jinudy. Nebude to tak prudce z kopce a půjdeme kolem vodopádů. Kluci jsou pro, to, že je to cesta asi o 2 km delší, jsme jim s Jirkou z taktických důvodů neřekli. A dobře jsme udělali, protože nejenže cesta to byla krásná, ale ještě jsme našli odbočku ke studánce (určitě kouzelné, nebo alespoň s živou vodou) :).